Jednoho manžela otrávila, dalšího se pokusila vykastrovat, defraudantovi panských peněz pomohla utéct ze strakonického hradního vězení. „Šílených historek v minulosti je fůra,“ dokládá ředitel volyňského muzea Karel Skalický. Historii má v malíčku, do vědomostních soutěží by ale nešel.
Na hřbitově máte galerii ze smuteční síně. S příznačným názvem Na shledanou. Je vyhledávaná?
Umění patří ke smrti odjakživa, takže proč se nezabývat současným výtvarným uměním v kontextu konkrétního hřbitova? Několik drobných paralelních případů bychom sice našli, ale jsou to vesměs jenom drobnosti, třeba na pražských Olšanech nebo nově v Boršově nad Vltavou. Zájem o galerii je poměrně dobrý, o čemž svědčí jednak vysoká účast návštěvníků při vernisážích, zápůjčky klíčů i kladné ohlasy z různých končin republiky. Pokud si můžeme dovolit připočíst rovněž noční duchy všech zemřelých, které se po malsičském hřbitovním návrší prohánějí, tak se nikdy nedopočítáme.
Narážíte v minulosti na zajímavé, šokující nebo nebo neuvěřitelné historky?
Těch prapodivných až neuvěřitelných příběhů je dost. Před nedávnem jsem vyprávěl o praotci piercingu Ringmanu Machovi, který pocházel z Volyně a posléze vystupoval na stejných pódiích jako Charlie Chaplin. Nebo strakonická měšťanka Lidmila Táborská, která jednoho manžela asi otrávila, dalšího se pokusila vykastrovat a defraudantovi panských peněz pomohla utéct ze strakonického hradního vězení. Šílených historek je fůra, dokonce se dochovávají podstatně lépe než historky všední, které kvůli běžnosti nikdo nezachytil. Občas může překvapit i naprostá banalita, zpravidla jinakost, kterou v tu chvíli v tom konkrétním typu pramene vůbec nečekáte.
Přijímáte dary od lidí? Jsou ještě vůbec v domácnostech nějaké skvosty z minulosti?
Velkou část nových přírůstků do sbírek tvoří každoročně právě dary, které pochopitelně přijímáme, ale pouze výběrově, protože ne všechno nabízené do sbírek skutečně patří, nejde v tom o finanční stránku, ale o historickou nebo uměleckou hodnotu, rovněž také míru zachovalosti atd. Kromě relativně běžných věcí občas získáme i nějaký ten skvost nebo unikát. Ale označení čehokoliv za unikátní se nutně odvíjí od subjektivního pohledu jedince, jeho odborných znalostech i vkusu, takže tenký led, na který se teď nepouštějme.
Celý rozhovor si přečtěte na stránkách deníku 5plus2.
