BŘEZEN 2012 VE VOLYŇSKÉ KNIHOVNĚ

Únor, nejkratší měsíc v roce, jehož konec je však každoročně očekáván nejtoužebněji, je pryč a máme tu březen. Ještě jsme za kamny, za která jsme v letošních třeskutých mrazech tak rádi lezli, ještě je čas číst.
Zřejmě i proto je březen tak spojován s knihou. Po dlouhá léta, přesně řečeno od r. 1955, byl nazýván Měsícem knihy. Tehdejší vládnoucí establishment se pro inspiraci poohlédl v okolních, také tzv. lidově-demokratických státech, ale kupodivu navázal i na prvorepublikové Týdny knihy. Komunistická propaganda si od Měsíců knihy slibovala mnoho: „Prvním úkolem je účinně pomáhat v tom, aby kniha pronikla do všech končin vlasti, stala se potřebou denního života všech občanů, zvláště mládeže, a plnila tak v širší míře své ideově výchovné poslání. Druhým úkolem je propagací a šířením literatury lépe pomáhat řešit hospodářské otázky, zvláště na vesnici, to znamená dostat odbornou knihu do rukou zemědělců,…“
Pak přišel listopad 1989. Měsíc knihy přestal být oficiální akcí řízenou z ministerstva a postupně téměř zanikl. Na jeho místo nastoupil Měsíc internetu a Měsíc knihoven. Letos už třetím rokem je to však

Na prvním mostě tedy není ani kniha, ani knihovna, ale konečně ČTENÁŘ. Pro ČTENÁŘE jsou tu totiž knihy, knihovny, knihkupectví. Pro ČTENÁŘE jsou tady spisovatelé, překladatelé, editoři, ilustrátoři. A také nakladatelé a distributoři. Výrobci, regálů, polic, knižních záložek i pohodlných křesel …
Česko je sice malé, ale knížek tu vychází každým rokem čím dál víc. Loni padl další rekord v polistopadové české historii: zdejší nakladatelství vyprodukovala 18 029 titulů novinek. Nedovedete si to představit? Tak vězte, že to je přibližně 360,5 běžných metrů knih!
Aby každý čtenář uměl v té záplavě najít „tu svoji“ knížku a v knížce to, co chce nebo potřebuje, aby se uměl orientovat v knihovně, a to nejen volyňské, aby nahlédl do historie i budoucnosti čtenářství, navštěvují každoročně všechny třídy školy mateřské a základní dětské oddělení městské knihovny. Cyklus povídání na témata kolem písma, knih, knihtisku, knihoven, katalogů, informací, internetu, databází i elektronických knih je završen návštěvou 9. tříd v oddělení pro dospělé čtenáře.
Letošní březen nebude výjimkou. Krom zmíněných besed knihovna připravuje pro návštěvníky obou oddělení výstavy, ankety, soutěže. Březnové knižní výstavy tématicky doplňují cestovatelský festival Volyňský rozcestník. Jedna je také věnována Tibetu, neboť kromě Měsíce čtenářů je březen příležitostí, připojit se k celosvětové kampani „Vlajka pro Tibet“.

A tenhle (citát) znáte??? „Jediné, co je horší než nečíst knihu za poslední tři měsíce, je žádnou knihu nepřečíst a myslet si, že to nevadí.“

Městská knihovna děkuje paní Marii Lienau za knihy, které pro knihovnu nakoupila v plné výši odměny za svoji práci ve finančním výboru města Volyně v roce 2011.

O vánočních prázdninách (pátek.23.12.2011 - pondělí 2.1.2012 VČETNĚ) bude dětské oddělení knihovny ZAVŘENO

Pár čísel o dětské knihovně ve Volyni:

387 01 – poštovní směrovací číslo Volyně

39 – číslo domu na náměstí Svobody, kde knihovna sídlí

1 – poschodí, kde je umístěno dětské oddělení

2+25 – počet schodů, které musíš překonat

2 – dvě okna vedou na náměstí s krásnou renesanční radnicí

110 – tolik let je ve Volyni veřejná knihovna

380 120 335 – telefonní číslo knihovny

3 – dětskou knihovnu můžeš navštívit 3x týdně

10,5 – celkový počet hodin v týdnu, kdy je dětská knihovna otevřena

4 731 - z tolika dětských knížek si můžeš vybírat

95 – tolik metrů knižních regálů zaberou

227 – počet dětí, přihlášených v roce 2011 do dětského oddělení

27 – 27 měsíců je nejmladší „čtenářce“, Nelince

3 – počet počítačů s internetem v dětské knihovně

40 – to je roční poplatek v dětském oddělení

60 – každou knížku můžeš mít vypůjčenou nanejvýš 60 dnů

44 – tolik besed, soutěží, autorských čtení jsme pro vás v roce 2011 připravili

Městská knihovna děkuje všem dárcům za knihy a časopisy, které významně obohatily nabídku v roce 2011. V roce 2012 má volyňská knihovna k dispozici nejmenší finanční prostředky na doplnění knihovního fondu v novodobé historii; rozpočet byl totiž zkrácen o 25% a navíc nezohledňuje navýšení DPH knih o 4%. Museli jsme upustit od předplatného většiny časopisů, nákup nových knih bude omezen. Vaše dary zajímavých knih a časopisů (s výjimkou bulváru) budou tedy ještě více než v minulosti vítány.

Přejeme vám všem, vážení návštěvníci knihovny, abyste ve zdraví dokázali překonávat úskalí roku 2012. Našimi kvalitními službami a přátelskou atmosférou v knihovně se budeme snažit přispívat k vaší pohodě, vzdělání a informovanosti.

NEMALUJTE ČERTA NA ZEĎ!

Radši ho namalujte na papír, vystřihněte, nalepte, udělejte z něj třeba loutku na špejli …. A PŘINESTE

V PÁTEK 2. PROSINCE DO KNIHOVNY

V čertí společnosti se nám bude pěkně poslouchat
ČERTOVSKÉ POHÁDKY
ČERTOVSKÉ BÁSNIČKY
ČERTOVSKÁ POŘEKADLA
ČERTOVSKÉ PÍSNIČKY

A jestli doma máte čertíky z plyše, umělé hmoty, gumy, látky či snad z kamene, železa, zlata, mořské pěny … doneste je ukázat ostatním dětem!

Městská knihovna ve Volyni Vás zve na přednášku k 110. výročí narození a 25. výročí úmrtí básníka Jaroslava Seiferta

Od země k hvězdám a zase zpět

Jaroslav Seifert známý neznámý, která se uskuteční ve středu 23. listopadu 2011 v 17:00 hodin v 1. poschodí městské knihovny.

Přednášejícím je strakonický básník, sběratel pověstí, nakladatel a antikvář ONDŘEJ FIBICH, který se s básníkem přátelil.
Přednáška je spojena s promítáním.

Upozornění

PŮJČOVNÍ DOBA V DĚTSKÉ KNIHOVNĚ V TÝDNU PODZIMNÍCH PRÁZDNIN:

Pondělí 24. října – 12:30 – 16:00

Středa 26. října (prázdniny) – ZAVŘENO

Pátek 28. října (státní svátek) - ZAVŘENO

Knihovna slaví narozeniny….

(dokončení)

Poválečnému dění na kulturním poli je ve volyňských análech věnováno jen málo pozornosti. Městská kronika z té doby, především pak poúnorové, oplývá pojmy jako „vítězství, dělnická třída, pětiletka“ a „vítězství, fotbal, kopaná“. Inu, taková byla doba… vítězilo se na všech frontách. Existenci knihovny ve Volyni potvrzuje krátká zmínka o tom, že v roce 1948 byla pod správou osvětové besedy a ve svém fondu měla 9.399 svazků. Jisté je, že 1. září 1958 se volyňská veřejná knihovna stala „městskou lidovou knihovnou“, samostatně hospodařící a profesionální, a že po provedeném výběru (rozuměj, politické čistce) měla o téměř 3 000 knih méně. O 3 roky později byla ředitelkou knihovny jmenována Anna Kastáliová (*22.4.1903 - †26.5.1993). Ta se pokusila u příležitosti 70. výročí založení knihovny (1971) sepsat její novější historii v článku "Vybudování knihovny v údobí po vítězství Únorovém" takto: „Po vítězství Únorovém kdy bylo přikročenu k novému rozmachu ve všech oborech státního hospodářství, bylo přikročeno i k rozmachu knihovny. Ve Volyni, kde bylo velmi žádoucí postarat se knihovně o vhodné umístění i vybavení, bylo školskou komisí vzato na vědomí, že knihovna musí odpovídat svému kulturnímu poslání. Byl připraven plán k jejímu vybudování, ale přikročit se mohlo k jeho realizaci, až od r. 1965-70, kdy byly získány a uvolněny nové místnosti.“ V té době už byla knihovna umístěna na nynějším (naprosto ideálním) místě na náměstí v domě, který byl původně v majetku rodiny Lomů. Zprvu jí byly vymezeny jen dvě místnosti, postupně se dařilo připojovat další. V roce 1969 byla knihovna posílena druhou pracovnicí, Miladou Strnadovou (Šmídovou). Ta zůstala knihovnictví věrná i po svém odchodu z Volyně v roce 1973 – dosud je ředitelkou Městské knihovny ve Vimperku. Volyňská knihovna totiž byla v roce 1970 pověřena metodickou funkcí (ta se nevztahovala jen na knihovny veřejné, ale i podnikové, školní, a hlavně od nástupu Josefa Režného na post ředitele muzea i knihovnu muzejní) a zřízením střediska knihovnických služeb. Kromě působnosti na území města tedy metodicky vedla venkovské knihovny a poskytovala jim vše potřebné, především výměnné soubory knih. K tomu účelu byly volyňské knihovně každoročně přidělovány finanční prostředky na zřízení a doplňování k tomu určeného knihovního fondu. Počet vesnických knihoven, které byly touto formou obsluhovány, se pohyboval kolem 25 (od Koječína až po Lhotu pod Kůstrým). Vlastní půjčovní činnost v těchto knihovnách zajišťovali dobrovolníci přímo z obcí. Počet vesnických knihoven ve volyňském obvodu se však v 80. letech prudce snižoval, což souviselo s postupnou profesionalizací knihoven v Bavorově a Česticích a jejich pověřením střediskovou funkcí. (V posledních 20 letech regionální funkce plně zajišťuje samostatné oddělení Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích a volyňská knihovna má ve své působnosti pouze svoji pobočku v Zechovicích.)

V roce 1973, kdy Anna Kastáliová v sedmdesáti letech odešla do důchodu, knihovna disponovala čtyřmi místnostmi v přízemí budovy na náměstí. Byly bez odpovídajícího zázemí, vytápěny uhlím. Jiřina Bohdalová si při své návštěvě knihovny na začátku 70. let potřebovala tzv. odskočit. Kulturní revoluce, jak slečna Kastáliová často uváděla, vítězila, ale zdejší toaleta nebyla podle důvěryhodných svědků stále ještě WC, tedy water closet, nýbrž chatrná kadibudka na veřejně přístupném dvoře. Od okamžiku poctění návštěvou slavné herečky byla nazývána výhradně „bohdalkou“. Možná, že právě tato událost přispěla k vytvoření důstojnějších podmínek, byť až v r. 1974.

V roce 1973 nastoupila do volyňské knihovny čerstvá absolventka studia knihovnictví Jitka Dvořáková (Žáková), která zde pracuje doposud. O rok později přišla Bohuslava Beroušková (Roučková) jako metodička a na částečný úvazek Irena Matějková do dětského oddělení. Na těchto pozicích se v průběhu let vystřídaly další pracovnice; pamětníkům připomeňme jen některá jména těch nejdélesloužících : Pavla Kotlíková, Riana Novotná, Hana Gottwaldová. Na konci 80. let knihovna získala, především díky podpoře tehdejšího předsedy MěNV Františka Pitrmana, také vhodné prostory v 1. poschodí budovy, kam byla m.j. přemístěna dětská knihovna, do té doby tísnící se na 13 m2. Nahlíženo dnešníma očima, zní to neuvěřitelně: kromě půjčovní činnosti 3x týdně a pořádání několika desítek akcí pro děti ročně působily při tomto dětském minioddělení po léta některé zájmové kroužky – čtenářský, dramatický. Koncem listopadu 1989 jsme spolu s Waltrem Komárkem, stojícím ve vstupu do knihovny, zpívali českou hymnu a v týchž dnech při schůzkách volyňského Občanského fóra, které se od samého začátku konaly právě v knihovně, přesvědčovali Václava Hadrabu ke kandidatuře na prvního polistopadového starostu. V té době už knihovna měla ve fondu kolem 25 tisíc knihovních jednotek, tedy knih, map a zvukových dokumentů, a registrováno bylo přibližně 1 500 uživatelů. Denně ji navštívila téměř stovka čtenářů, z velké části studentů, pro něž se knihovna stala nepostradatelnou vzdělávací institucí a také příjemným místem setkávání. Nejdůležitější událostí 90. let bylo rozhodnutí, automatizovat celý zdejší knihovnický systém. Volyňská knihovna byla po strakonické teprve druhou na celém okrese, která se k tomuto kroku odhodlala. První záznam byl proveden na Apríla v r. 1996 a od Nového roku 1999 byl zahájen kompletní automatizovaný proces. Od r. 2001 je krom toho v knihovně na několika stanicích k dispozici veřejný internet. Rozhodnutím zastupitelstva v r. 2008 volyňská knihovna, přesně po 50 letech samostatnosti, pozbyla právní subjektivity a od 1.1. 2009 je odborem městského úřadu. Došlo k tomu ve snaze tehdejšího vedení města o úsporu finančních prostředků, vynakládaných městem na místní kulturní organizace.

Nároky na úroveň knihovnických a informačních služeb i kvalitu prostředí neustále stoupají. Budova knihovny v loňském roce sice získala nový „kabát“, ale vnitřní prostory dávno nepostačují. Kritický je nedostatek místa pro knihovní fond, chybí podmínky pro pořádání autorských čtení, zřízení čítárny, studovny, návštěvníci knihovny postrádají pohodlí, klid. Dětské oddělení, které slouží nejen jako knihovna, ale jakýsi neoficiální dětský klub, především pro dojíždějící děti, by si zasloužilo lepší vybavení. Celosvětové motto knihovnictví pro třetí tisíciletí „Knihovna jako obývák města“ se ve Volyni ve stávajících podmínkách nemůže podařit naplnit.

Ke svým 110. narozeninám připravila knihovna, a to nejen pro své uživatele, několik dárků: největším je setkání s významným českým básníkem Josefem Hrubým, který ve Volyni prožil prvních 18 let svého života (6. října v 17 hodin v knihovně). Dalším bylo zářijové autorské čtení Zdeňka Janíka a Michaely Vacíkové z jejich nové knížky Šumavská světýlka, určené dětem. O historii knihovny vypovídá výstavka fotografií, instalovaná ve veřejně přístupné chodbě u kanceláře knihovny. V neposlední řadě je to oblíbená dětská společenská hra Activity Junior, která je nově k dispozici „aktivním juniorům“ v dětském oddělení. Děkuji panu Josefu Hrubému z Plzně za jeho vzpomínky na volyňskou knihovnu předválečných a válečných let, paní Bohuslavě Roučkové z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích a pracovníkům Městského muzea ve Volyni za zprostředkování cenných informací z dobových zdrojů a poskytnutí obrazového materiálu.

Jitka Žáková

Nový projekt Lidé, čtěte! byl spuštěn 1. září ve 12.00 hod. Projekt si klade za cíl seznámit nečtenářskou komunitu s knihou a čtenářskou komunitu s knižním zákulisím. Toho všeho má být docíleno pomocí recenzí na nová i starší literární díla, reportážemi z akcí spojených s knihami, rozhovory a dalšími články, úvahami a zprávami. atelů.

Knihovna slaví narozeniny…

(1. část)

Určit rok vzniku veřejné knihovny ve Volyni není snadné ani jednoznačné. Záleží totiž na tom, co budeme chápat jako její prvopočátek – zda zahájení činnosti knihovny spolkové v roce 1851, - „taky položil se základ k městské knihovně tím, že se za 50 zl., k.m.,které Volyňské paní na zakoupení praporu pro gardu složily, a po rozpadnutí se gardy ustanoveného účelu více nebylo, knihy nakoupily“ nebo, jak se můžeme dočíst v zápise v městské kronice, „Veřejná knižnice a čítárna byla založena v roce 1901 dobrovolným sloučením knižnice městské, těl. jednoty Sokol a knižnice Řemeslnické besedy.“

Ať už 1851 či 1901, volyňská knihovna letos může slavit kulaté narozeniny, což je dobrá příležitost k připomenutí některých událostí a okolností z její existence a také k obdarování jejích uživatelů, bez jejichž zájmu by nikdy nemohla ani vzniknout, ani bez přestávky existovat více než 100 let.

V každém případě je příjemné zjištění, že knihovna a čítárna vznikla, jak je opakovaně písemně doloženo, zcela dobrovolně, z vůle volyňských občanů, ať už zastoupených v četných spolcích nebo jednotlivců. Teprve o 18 let později, těsně po 1. světové válce, rozpadu Rakousko-Uherska a po vzniku československého státu zákon stanovuje, a to hned ve svém § 1:„Na doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva zřizovány buďte politickými obcemi veřejné knihovny s četbou vzdělávací, naučnou i zábavnou, která má skutečnou vnitřní hodnotu.“

Archivář František Teplý ve svých Dějinách města Volyně a okolí knihovnu zmiňuje jen ojediněle, ale o vztahu vedení obce k nově vzniklé veřejné knihovně svědčí např. v knize uvedený rozpočet města z roku 1902: z celkových nákladů 45.296 K bylo na veřejnou knihovnu a čítárnu (mimo plánovaný rozpočet) poskytnuto 100 K. (Pro porovnání: na zřízení vodovodu pro Podolí 64 K 52 h, na zimní školu hospodářskou 125 K). Financování bylo tedy, dnešní terminologií řečeno, zajišťováno ze sdružených prostředků, mzdové náklady byly minimální, protože práce byly prováděny dobrovolnicky.

Prvním knihovníkem byl Bohumil Šulc ( 1857-1945), učitel truhlářského oddělení Královské řemeslnické školy ve Volyni, divadelní ochotník, mecenáš. Knihovníkem, ač s přestávkami, byl až do doby 2. světové války. Kolem roku 1915 se v souvislosti s knihovnou objevuje ještě městský kancelista Jan Braun, ve 30. letech učitelé Jan Košťál a Jiří Chuman.

Od počátku existence knihovny se však na jejím chodu podílela celá řada lidí. Po stránce finanční a organizační ji spravoval volený výbor, složený ze zástupců spolků a korporací. Byli to vážení měšťané – v prvním výboru to byl například právník Hořice, ředitel měšťanské školy Nováček a další, členem byl samozřejmě i knihovník. Přímo v knihovně pracovala řada ochotných dobrovolníků, především z řad mládeže. Atmosféra přelomu století byla ostatně takovým občanským aktivitám nakloněna, což vyplývá z pohledu do historie ostatních veřejných knihoven na území dnešní České republiky. Internet, televize, bary a herny na každém rohu – to byly pojmu v tu dobu (a ještě dlouho poté) neznámé.

Knihovna sídlila ve školní budově v Lidické ulici (nynější SŠ a JŠ). Už od r. 1910 do doby po roce 1948, kdy názvy tohoto typu musely vymizet, nesla jméno svého prvního knihovníka („Městská veř. knihovna Boh. Šulce ve Volyni“).

V roce 1910 její čítárna odebírala 49 titulů časopisů (v letošním roce jich je předplaceno 25, ostatní jsou získávány darem).

V roce 1924 měla knihovna 4.690 svazků, což je téměř 94 metrů regálů (v roce 2010 to bylo 29.692 knihovních jednotek).

Zajímavá jsou 30. léta: knihovna už měla několik místností – kromě hlavní půjčovny pro dospělé čtenáře jednu místnost pro dětské knihy, další jako čítárnu. Odebírala 24 titulů časopisů a 6 titulů novin, půjčovní hodiny byly 3x týdně po 2 hodinách. Ačkoli v té době Volyně už nebyla sídlem zastupitelského okresu, vyslyšelo po tříletém úsilí ministerstvo školství argumenty Riegrovy knihovny ve Strakonicích, že není v jejích silách, zajišťovat 3 tehdejší okresy, a poskytlo knihovně ve Volyni jak knižní dar čítající několik stovek knih, tak i finance na nákup nových knih dle vlastního uvážení, na skříň a „20 bedniček okovaných na rozesílání souborů knižních za 540 Kč“. Volyňská knihovna tedy půjčovala knihovnám (obvod tvořilo 30 obcí) „bedničky“ - výměnné soubory knih, které se po přečtení tamními obyvateli zase vrátily do svého sídla. Zda služba byla prováděna za úhradu či vycházela z principu solidarity, není známo. To byl základ pozdějšího Střediska knihovnických služeb Volyně, které vzniklo v roce 1970 (23 obcí).

V době 2. světové války byl knihovníkem František Formánek, pozdější okresní knihovnický inspektor a školitel knihovnictví. Pomáhala mu řada volyňských dospívajících; z některých z nich vyrostly výrazné kulturní osobnosti: Josef Hejtmánek, jehož Volyňákům netřeba představovat, básník a dlouholetý ředitel Krajské knihovny Plzeň Josef Hrubý,… Knihovna se v té době musela několikrát stěhovat, protože škola nejprve potřebovala více tříd, poté však sama musela ustoupit nařízení o umístění německých uprchlíků - pamětníci si možná vzpomenou na knihovnu v sokolovně či měšťanské škole. O činnosti knihovny z této doby existuje jen stručná zmínka v městské kronice „…Je to kulturní stánek, který koná svou práci skutečně vzorně…“.

Pozor! PRÁZDNINOVÁ PŮJČOVNÍ DOBA MĚSTSKÉ KNIHOVNY VE VOLYNI

V ODDĚLENÍ PRO DOSPĚLÉ ČTENÁŘE:

V DĚTSKÉM ODDĚLENÍ

NOVINY A ČASOPISY, které pro vás odebíráme v roce 2011, případně získáváme díky vašim darům

deník MLADÁ FRONTA DNES - pondělí, středa, čtvrtek

Aromaterapie Automobil revue Biblio Blesk pro ženy Bravo Bravo Girl Čtyřlístek Deutschland Dům a zahrada Dupito Elle Flóra na zahradě Glanc Chuťovka Květy Lidé a země Magazín 2000 záhad Magazín Dnes+TV Magazín Dnes. Doma Meduňka Moje psychologie Můj dům

Ona Dnes Praktická Slovenka (dříve Dorka) Praktik Receptář Receptář speciál Recepty prima nápadů Reflex Respekt Revue 50+ Rodiče Svět ženy Tina Turista Válka Revue Vítaný host na Šumavě Vlasta Xantypa Zahrádkář Závislosti a my Zdraví Žena a život

Magnesia litera 2011 za poezii volyňskému rodákovi Josefu Hrubému

V 10. ročníku Magnesie litery, klání nejlepších českých knih roku 2010, zvítězil v kategorii poezie volyňský rodák Josef Hrubý (10.5.1932 v Černěticích) za sbírku OTYLÉ ACH. Prestižní cenu Litera převzal dojatý básník z rukou Dagmar Havlové.

Básník je podle Hrubého na světě proto, aby zahlédl a popsal to, co ostatní nevidí, přehlédnou nebo si toho vůbec nevšimnou. Josef Hrubý v uplynulém půlstoletí popsal jevy ostatními neviděné či přehlížené už ve 40 sbírkách. Často, přesně řečeno, stále častěji, se v nich vrací k dětství a mládí, strávenému ve Volyni, mezi volyňskými. Vždyť také jedna ze sbírek nese název „Volyně a jiné krátké řádky“ (2007).

Celý svůj dospělý život žije v Plzni, kde deset let do r. 1969 pracoval jako ředitel Krajské knihovny Plzeň. V době normalizace jej postihl osud mnohých českých intelektuálů a jeho tvorba byla dvě desetiletí odsouzena čekat na publikování v šuplíku. Teprve v polistopadové době může Josef Hrubý naplno rozvinout všechny své aktivity – kromě básnické tvorby i editování, překládání poezie z němčiny, reprezentování české literatury na evropském poli. Často se účastní společných mezinárodních autorských čtení a o svých cestách poutavě vypráví a nechává se jimi inspirovat (například sbírka Krážem).

Méně známé je jeho výtvarné působení. Své koláže představil na několika samostatných výstavách. Právě letošní Literou oceněná sbírka „Otylé ach“ ukazuje Josefa Hrubého v obou polohách, je skutečným skvostem, artefaktem zdobícím knihovny milovníků poezie a výtvarného umění.

Josef Hrubý navštívil své volyňské čtenáře i bývalé spolužačky a spolužáky v posledních letech třikrát, naposled v říjnu 2009. Každé setkání v městské knihovně je až opojné svým důvěrným, láskyplným tónem, prostou moudrostí i skromně a srozumitelně prezentovaným intelektem.

Josef Hrubý oslaví 9. května devětasedmdesátiny. S obdivem a úctou mu popřejme zdraví, svěží mysl a básnickou invenci, nám čtenářům pak další setkávání s ním i jeho verši a kolážemi.

V jednom z únorových čísel regionálního listu STRAKONICKÝ DENÍK vyšel v rámci seriálu Knihovny na Strakonicku obsáhlý článek o naší knihovně.

Podklady jsme redakci dodali v této podobě:
Ze zápisů z městské kroniky: Veřejná knižnice a čítárna byla založena v r. 1901 dobrovolným sloučením knižnice městské, tělovýchovné jednoty Sokol a knižnice Řemeslnické besedy“. V letošním roce je to tedy 110 let, nicméně ze zápisu vyplývá, že tzv. městská knižnice zde existovala už dříve. Některé prameny zmiňují „spolkovou knihovnu“ už v roce 1851. Dalším zajímavým údajem je rok 1874, který uvádí Zpráva zemského statistického úřadu království českého z r. 1910 jako datum „založení knihovny“, bohužel, bez bližších informací. Počet obyvatel se v podstatě nemění, např. údaj z r. 1930 je 3082, o 80 let později je to 3061.

Rok 1901 je každopádně považován za moment, kdy knihovna byla zpřístupněna nejširší veřejnost. V kronice se dočítáme další překvapivé údaje, např. v r. 1910 čítárna knihovny odebírala 49 titulů časopisů, což je více než v současné době (35) Další zajímavosti: např. v roce 1927 bylo v knihovně registrováno 430 čtenářů, což o 7,7% převyšovalo župní průměr. V loňském roce to bylo 891 uživatelů. Z kusých údajů o prvopočátcích veřejné knihovny lze vyčíst ledacos zajímavého, např. že už v 30. letech poskytovala obcím v okolí, resp. jejich obecním knihovnám, tzv. bedničky – dnešní terminologií řečeno, výměnné soubory knih (tento systém byl zachován až do počátku 90. let, kdy tuto službu v plném rozsahu převzalo oddělení základních knihovnických informací strakonické Šmidingerovy knihovny.) Další, tentokrát velmi inspirující, údaj z městské kroniky, tentokrát z r. 1945: „Městská obec volyňská koná zákonem jí uložené povinnosti v míře větší než je povinna.“ Od r. 1958 byla knihovna následujících 50 let samostatnou organizací, zřízenou a financovanou městem. 1. lednem 2009 byla organizace z rozhodnutí zastupitelstva zrušena a v současné době je odborem města.

Od počátku své činnosti má knihovna dvě základní oddělení, a to pro dospělé čtenáře, které je umístěno v přízemí budovy a je do něj umožněn i bezbariérový přístup, a oddělení pro děti v 1. poschodí budovy. Tak jako velká část knihoven, i knihovna volyňská se potýká s nedostatkem místa, zvláště v oddělení pro dospělé čtenáře. Knihy musí být dílem uloženy ve skladu a i ty, které mají čtenáři ve volném výběru, jsou pro ně hůře dostupné, protože regály sahají téměř ke stropu. Svým uživatelů nabízí knihovna téměř 30 tisíc knih, tisíce brožur, map, zvukových dokumentů a výtisků nejrůznějších časopisů. Samozřejmý je veřejný internet, který je instalován na 4 počítačích. Provoz knihovny je od 1. ledna 1999 plně automatizován, knihovna ve Volyni byla hned po strakonické druhou na okrese, která knihovní fond digitalizovala (první elektronický zápis je z 1. 4. 1996). Původní zastarávající knihovnický automatizovaný systém byl v loňském roce nahrazen programem Clavius, čímž se knihovna ve Volyni zařadila ke 2 398 pracovištím v České republice, v nichž je používán. Nákladná investice byla z 70% kryta z dotace ministerstva kultury. On-line katalog systému Clavius je přístupný komukoli odkudkoli, tedy, pokud má přístup k internetu. Zájemce si může sám zjistit, zda knihovna má jím požadovaný titul, může si jen sám zamluvit a pokud knihovna knihu nemá, může snadno nahlédnout i do souborných katalogů knihoven v České republice. Městská knihovna ve Volyni zajišťuje pro své čtenáře prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby stovky výpůjček ročně.

Knihovna, to však není „jen“ půjčovna knih a časopisů. Ročně pořádá desítky kulturních a vzdělávacích akcí, především pro děti („ …naším krédem je, že v současných dětech, návštěvnících knihovny, si vychováváme budoucí zastupitele města…“). Každá třída volyňské školy, mateřskou počínaje a středními školami konče, 1x ročně navštíví knihovnu. Děti jsou postupně seznamovány s úlohou knihovny, funkcí knihy, historií písma, knihy, knihoven, elektronickými zdroji informací, středoškoláci s konkrétní nabídkou služeb a je jim poskytnuta knihovnicko-bibliografická lekce, díky níž mají možnost získat potřebné knihy a informace v nich obsažené rychleji a v co nejúplnější a nejvěrohodnější míře. V dětském oddělení jsou průběžně po celý rok pořádány ankety, soutěže, zábavná odpoledne. Proto je dětmi hodně vyhledáváno, dětská knihovna plní nejen svoji primární funkci, pro niž byla zřízena, ale je i jakýmsi dětským klubem. Nejmladšímu aktivnímu návštěvníkovi dětské knihovny, Járovi Zelinkovi, je 3,5 roku. Pravidelně se účastní všech soutěží a anket. V loňském roce byla i v oddělení pro dospělé čtenáře uspořádána řada akcí, z nichž nejzajímavější byla široce pojatá anketa „Nejmilejší kniha mého dětství.“ Knihovna oslovila nejen své čtenáře, ale i spisovatele, vydavatele, místní politiky, novináře, státní úředníky, pracovníky médií, faráře, herce, kolegyně z oboru i nejstarší občanku Volyně, téměř 99tiletou paní Zdeňku Kovářovou. Z ankety vyplynulo, že KAŽDÝ MÁ tu svoji milovanou knížku, každý má krásné vzpomínky na chvíle s knížkou – v odpovědích se opakují tituly jako Broučci, Mikeš, Honzíkova cesta. Nejpozitivnější na této anketě je ale skutečnost, že oslovení se zastavili ve svém shonu a potěšili se vzpomínkou.

V poslední době je v Evropě patrný trend, změnit pojetí služeb knihoven: kritériem úspěchu není co nejrychleji vyřídit čtenářský požadavek, ale přimět návštěvníka knihovny, aby v knihovně trávil svůj volný čas – dobrovolně, z vlastní vůle, proto, že je mu tam dobře. Sloganem této tendence je „knihovna jako obývák města“. Předpokladem k tomu ale (kromě jiného) je vnitřní uspořádání knihovny (zákoutí, poskytující určitou intimitu ke čtení), dostatek pohodlného vybavení, především sedacího nábytku, možnost nabídnout občerstvení. Městská knihovna ve Volyni by se ráda stala tímto „obývákem města“, ale v prostorách, které má v současné době k dispozici, je to nesplnitelným přáním. Ještě k personálnímu obsazení: v čele je knihovny je už 38 let Jitka Žáková. Sama o sobě tvrdí, že se snad v regále i narodila. Knihovnictví vystudovala a práci v knihovně stále považuje za tu nejkrásnější. „Do knihovny přicházejí lidé s přáními, která jim můžeme splnit. Poskytujeme jim kultivované prostředí, velký výběr knih, kvalifikovanou radu. A pokud jejich požadavky nejsou splnitelné okamžitě, kniha, pro kterou si přišli, je buď půjčená nebo není v našem fondu, můžeme jim ji zamluvit, objednat, nabídnout vhodnou alternativu. Do naší knihovny přicházejí lidé s úsměvem a s úsměvem i odcházejí.“ Nejčtenější knihy loňského roku? Spíše autoři… Mawer (Skleněný pokoj,..), Murakami, Follett, především jeho devítisetstránkové Pilíře země, Hosseini. Z českých pak typicky ženské autorky Simona Monyová, Klára Janečková. V dětském oddělení stále kraluje žánr fantasy, doháněn zájmem o dětské detektivky.