Jihočeské městečko Volyně po roce opět pohltila temnota. Jako v předchozích šesti letech se poslední červencový víkend konal metalový festival Open Hell Fest a město zaplavili fanoušci této hudby, jenž se rádi oblékají do černého. Letošní, již sedmý ročník, OHF byl stejně jako před dvěma lety ohrožen. *****
Open Hell Fest volume 7
The seventh issue of an underground metal festival in Volyne, called Open Hell Fest, is over. This event in south/west Bohemia ( the Czech republic) offered great metal bands like the Czech legends Root and Torr, Latvians Skyforger and Watain from Sweden. Altogether 26 bands from various European countries presented their music in presence of metalheads from the whole world. If you want to see pictures from Open Hell click on this link: www.volyne.info/fotky/galleries/ohf04/index.htm.
*****
Tentokrát z důvodu rekonstrukce okolí areálu a také kvůli nevyjasněnému vlastnictví pozemku. Před několika měsíci vydali organizátoři dokonce zprávu, že tento rok festival na devadesát devět procent nebude. Všechny problémy se podařilo zažehnat a fanoušci metalu, zejména pak jeho temnějších odnoží, si tak opět přišli na své.
Jak známo, volyňský festival má osobitou dramaturgickou skladbu, což ho činí výjimečným. Zúčastněné kapely se z valné většiny hlásí k odkazu metalové hudby z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Celkem se letos ve Volyni představilo dvacet šest skupin. Mimo kapel z Česka zahrály bandy z Holandska, Slovenska, Švédska, Lotyšska, Německa, Maďarska, Norska a Francie. Oproti plánovanému play listu nepřijeli pouze Slovinci Magus Noctum. Hlavní hvězdy letošního OHF byly domácí legendy Root a Torr, ze zahraničí pak švédští satanáši Watain a Lotyši Skyforger. Stylovou výjimkou potvrzující pravidlo byla znojemská parta Ebola Joy.
Mezinárodní obsazení bylo patrné i v publiku, kde zněla angličtina, němčina, polština, slovenština a bůh (nebo Satan?) ví co ještě.
Festival začal přesně podle plánu v pátek 23.7.v 17 hodin v areálu Na Nové. Tou dobou už byl areál slušně zaplněn, ale stále přijížděli další a další metaloví nadšenci.
V publiku převládali „překvapivě“ dlouhovlasí chlapíci v černých ohozech, ale tu a tam se mihla i pohledná vampýrka.
Letošní Open Hell odstartovali Jihočeši Mater Monstifera. Produkovali svižný melodický black metal za podpory automatického bubeníka a sličné děvy za klávesami. Jejich smůlou byl čas vystoupení. V této době většina fanoušků stavěla stan nebo čekala v nekonečné frontě na pivní mok. (Tento problém byl vyřešen příjezdem dalšího výčepního zařízení.) Příliš časný začátek pro Mater Mostifera demonstroval roztékající se zpěvákův černobílý make-up, který nevydržel nápor slunečních paprsků.
Následující set odehráli Scenery z Mohelnice. Jejich tvorba tak úplně nezapadala do koncepce festivalu. Pomalejší trash/death občas zabrousil do experimentálnějších vod; časté změny temp a nálad, chvílemi byly ke slyšení i jazzové pasáže. Zajímavé, leč spíše vhodné k soustředěnějšímu poslechu z CD přehrávače, než k živému vystoupení.
Kolem osmé hodiny nastal čas pro první zahraniční akvizici. Holandští černokněžníci Lugubre nastoupili stylově – válečné barvy na obličeji, nábojové pásy a hřeby na rukávech. Spustili bzučivý syrový black metal, který našel nadšenou odezvu u přítomných fanoušků „černého kovu“, kteří se poprvé dostavili pod pódium ve větším počtu. Rychlé a úderné skladby fungovaly a Lugubre (předem ohlášená náhrada za německou kapelu Zarathustra) za ně sklízeli hlasitou podporu.
Němci Delirium Tremens, stejně jako loni, působili jako recesistické oživení jinak více méně vážně pojatých vystoupení ostatních skupin. Pódium zdobily napíchnuté prasečí hlavy, k nimž občas vybíhali ze zákulisí dva šílenci v popravčích kuklách; došlo i na jakousi pyrotechnickou show. Zpěvák intenzivně komunikoval s posluchači, na dálku připíjel pivem, potřásal si s nimi rukou a podobně. Zkrátka hudebně slabota, ale pro pobavení přihlížejících udělali Delirium Tremens maximum.
Vrcholem večera měli být a také byli legendární Torr, skupina, jenž si vydobyla respekt průkopnictvím na poli black metalu v Česku v nelehké době před pádem komunismu. Hodinové show Torru přihlížel určitě největší kotel během pátku. Mimo nové tvorby zazněly také nesmrtelné fláky jako například Armageddon.
Švédští ortodoxní satanisté Watain slibovali pro volyňské publikum speciální podívanou, což také splnili. Jejich vystoupení sekundovaly hrozivě vypadající rekvizity v podobě dvou obřích obrácených křížů, lebek a propletence řetězů, jenž byly snad dílem samotného Belzebuba. Watain pumpovali do již částečně alkoholem znaveného publika nekompromisní černočerný black metal, který musel zaníceným fandům tohoto žánru rozhodně „šmakovat“.
Tradičním účastníkem byli pořádající Avenger. Přestože byli jako vždy dobří, tentokrát se zdáli být trochu tlačeni časem -žádný přídavek ani oblíbená třešínka na dortu v podobě předělávky od Hypocrisy.
Závěr pátečního (vlastně již sobotního) programu obstarali Ebola Joy. Originální hudba tvořená dvěma hráči na klávesy a jedním kytaristou překvapivě zaujala, i když se jednalo o něco naprosto odlišného, než bylo ve Volyni dosud ke slyšení. Zpěvák (zároveň hráč na klávesy) udivoval pestrostí a rozsahem svého hlasu. Celkově by se produkce Ebola Joy dala popsat jako metalovější Depeche Mode. Zařazení této partičky do plánu festivalu byl od pořadatelů dobrý tah.
S posledním vystoupením však život v areálu rozhodně neutichl. Většina těch, co ještě nezkolabovali, pili nebo jinak pařili až do rána.
V sobotu začal metalový den už o půl dvanácté. První kapelou, která zaznamenala masovější ohlas byli Němci Repent se svým poctivým trash metalem made in Germany.
To samé lze říci o Češích Morrior, kteří vstali z mrtvých po neuvěřitelných deseti letech. Entuziasmus z vystoupení těchto veteránů ventilovali někteří skalní fanoušci, k nelibosti pořadatelů, gymnastickými vložkami na konstrukci pro plachty nad sedícími diváky. Naštěstí se vše obešlo bez újmy na zdraví.
Také již tradiční účastníci festivalu, hronovští Tortharry, překvapili svými čistě bílými úbory, což v prostředí jinak výhradně černě oděných lidí působilo jako pěst na oko. Těžko říct, zda to byla provokace či tématická souvislost s poslední deskou této kapely „White“ (bílý).
První vrchol sobotního večera přišel až s legendou Root. V podstatě se o této kapele a jejich vystoupení na Open Hellu dá říci totéž co o Torr o den dříve. Strhující set vyvrcholil jako obvykle skladbami z nejstarších alb, které znala většina fanoušků nazpaměť.
Nejlepší kapelou celého festivalu byli však Lotyši Skyforger. Jejich hudba i texty jsou inspirované lotyšskou folkovou hudbou, pohanskou mytologií a historií. Kapelu doplňoval hráč na původní nástroje jako dudy, flétna a jakýsi nástroj připomínající prkno s několika strunami. Všichni hudebníci byli oblečeni a´la lotyšští pohanští válečníci v boji proti kristianizci jejich domoviny. Zpěvák vždy každou skladbu uvedl stručnou předmluvou o obsahu a smyslu textu příslušného songu. Směsice black a heavy metalu v kombinaci s folkovými pasážemi byla velice působivá. Fanoušci nechtěli za žádnou cenu své oblíbence pustit z pódia. I když se už začala rozebírat bicí souprava, Skyforger neodolali prosbám o přídavek. Již bez nástrojů, jen za použití hlasivek vystřihli bojovou folkovou skladbu, při které se doslova svíralo hrdlo, protože okamžitě evokovala obraz pochodu proti křižáckým výpravám do Pobaltí.
Festival důstojně zakončila vichřice z Norska jménem Elite. Pod pódiem zdravil kapelu jeden z fanoušků obří norskou vlajkou. Během setu těchto sympatických Norů přišel na pódium Vlad Rouhač (z kapely Dark Storm), který přiživil atmosféru vystoupení pliváním ohně. Některým fandům se tvorba Elite zalíbila natolik, že chvátali utratit poslední peníze za CD této kapely do již končících prodejních stánků.
Open Hell fest s pořadovým číslem sedm je tedy za námi. Proběhl bez jakéhokoliv konfliktu a po organizační stránce šlapal na výbornou. Náladu nezkazil ani déšť, který se nad areálem přehnal jak v pátečním tak sobotním podvečeru. Nezbývá než si přát aby tomu tak bylo i do budoucna a přehlídka metalových kapel z celého světa si udržela přízeň fanoušků a doufejme i volyňské veřejnosti.
