|
| 01.03.'04, TOM FOWLER, Glosy a komentáře |
počet přístupů: 1810 |
|
ŠARLATÁNI |
KNEDLÍK BYL TYPICKEJ PŘÍKLAD ČLOVĚKA S PŘEHNANYM SEBEVĚDOMÍM. ZAVALITEJ PATRON V KALHOTÁCH Z DENIMU, JEANSOVEJ KOŠILI, JEHO KULATEJ OBLIČEJ BEZ BRADY SVÍTIL JAKO ZADEK SVĚTLUŠKY. POHAZOVAL NENUCENĚ RUKAMA, CHLUBIL SE, ŽE CHTĚL VŽDYCKY SBALIT BLONDÝNU A CHODÍ S BLONDÝNOU, MĚL HUBU PLNOU KECŮ O TOM, ŽE BUDE BRZY MILIONÁŘEM, COŽ SI TAKY PŘÁL ODJAKŽIVA. CHOVAL SE JAKO ŠÉF ZEMĚKOULE A JÁ MĚL STO CHUTÍ POSLAT HO K ZEMI. NATVRDO.
Žádnej bůh, prostě vyčůranej podnikatel, kterej se kdesi dočetl, že v Japonsku začali používat Ježíšovo energii ke stahování štěstí z vesmíru. INSTANT HAPPINESS, jak to „odborně“ nazýval, ho za pět tisíc naučil používat jeho kumpán, vysokej svalnatej chlap, kterýmu říkal Vodník. Vodník a Knedlík byli párek úspěšnejch šašků, který by dali cokoliv za to, aby na vlastní kůži nikdy nepocítili, co je to bejt nešťastnej kvůli holce, bezradnej z nízký vejplaty, zhulenej z jointa, mrtvej po smrti, budovali si svoje superkariéry, jeden jako hospodskej, Vodník, ačkoliv to jeho nickname neprozrazovalo, pracoval jako grafik velký reklamní agentury. Taky skvěllý oblečení od Kenvela, brejle Police, hlavu napomádovanou jako Leoš Mareš, úsměv od ucha k uchu. Ne, že bych jim tu jejich nafoukanou bezstarostnost záviděl; jde přece o způsob myšlení: můžeš bejt HAPPY s poslední cigaretou a cítit se rozcupovanej jako hadr, i když obchoduješ s nemovitostma a střídáš milenky jako na běžícím pásu; co mě na těch dvou iritovalo nejvíc, byla bohorovnost, se kterou dokázali blbcům prodávat návod na štěstí. A blbci nakupovali. Knedlík si vždycky umyl ruce, poté, co přijal peníze, vyhrnul rukávy a stahoval INSTANT HAPPINES pro tebe a tvojí karmu. Čas od času se vytasil s nějakou chytrou radou typu: Přej si to a když to bude pro dobro všech zúčastněných, INSTANT HAPPINESS tě nenechá ve štychu. Jeho nechala…
-Teď jsem díky IH zjistil, jak se snadno a rychle staneš milionářem, vykládal.
-Kecáš. To by jako moh bejt milionářem každej?
-Každej, kdo zaplatí a já mu to řeknu.
-Nepovídej.
-No samozřejmě.
-Takže teoreticky by to mělo fungovat každýmu – když zacáluje…
-No samozřejmě, vytahoval se Knedlík.
-To znamená, že všichni můžou bejt milionáři-
-Jo.
-To je blábol. Všichni nemůžou bejt bohatý.
-Můžou.
-Napadlo tě někdy, že kaviár pro jednoho rovná se chleba s máslem pro vostatní?
-
-Tak mi předveď, že to funguje. Poskytuješ bezplatný ukázky, že není IH žádnej podvod-
-No samozřejmě.
Vyhrnul si rukávy. Vodník koulel očima jako že se už těší, až začne IH proudit ve prospěch chudých a utlačovaných, to jako mě. K Ježíšovi měl stejně daleko jako slouha od McDonalds.
-Až to do mě začne téct, ucítim nějaký teplo, nebo ne?
-No samozřejmě, mlasknul knedlík.
Namířil otevřenou dlaň proti mojí, pořád se na mě šklebil, bezvýrazně jako figurína z výlohy obchodu pro pracháče.
-Užs to poslal?
-Posílam ti to pořád.
-Já nic necejtim.
-Soustřeď se.
-Soustředim se už dobrejch deset minut. Fakt to má vydávat teplo?
-No samozřejmě. Musíš mi věřit.
-Já nic necejtim.
Předpažil obě ruce.
-Nic?
-Ne.
-To je divný. Asi mi málo důvěřuješ.
Měl pravdu. Nevěřil jsem tomu od začátku. Řekl jsem.
-A nebude to tim, že sis před vyzařovánim neumyl ruce? Třeba.
-To ne, říkal sebejistě. Asi to nefunguje grátis. Musíš si zaplatit předem
|
| autor: TOM FOWLER |
| datum: 01.03.'04 |
|
|
|
 |
