|
| 04.07.'03, Mladá Fronta Dnes, Co se děje ve městě |
počet přístupů: 1605 |
|
Lukáš si vysnil bezbariérový byt |
Od jedenácti let toužil nyní osmnáctiletý Lukáš Nárovec z Volyně po vlastním bytě. Zatímco kluci v jeho věku se v té době začínali otáčet za děvčaty a takhle nepřemýšleli ani v nejhorších snech, pro Lukáše to byla životní nutnost. Právě od jedenácti let je totiž na vozíku, protože trpí zvláštním odumíráním svalstva, na které není lék a v domě svých rodičů za vlakovým nádražím ve Volyni je stále odkázán na pomoc jiných.
Jen rozsvítit si v pokoji, když vypínač je tak vysoko, či dostat se na záchod byla pro Lukáše předem prohraná válka. "Jo, mít takhle ale vlastní bezbariérový byt, to by se žilo," snil ještě před pár dny Lukáš.
V domě s pečovatelskou službou se teď jeden takový uvolnil. Bude sice potřebovat upravit dveře do koupelny, u vchodových dveří dát níže zámek, ale dům má výtah, bezbariérový nájezd a je přesně takový, jaký si Lukáš vysnil.
Lukáš vzpomíná, že zapomněl na slíbený byt od radnice. "Jel jsem domů ze školy z Prahy a mamka mi říkala, že pro mě mají nějakou práci. Najednou mě vzala do dvoupokojového bytu s balkonem. Tam jsem zjistil, že může být můj, byl jsem šťastný. Ale zařídila a vyběhala to mamka," vzpomíná Lukáš.
Lukáš Volyni miluje, protože tam má spoustu kamarádů, kterým přezdívá "choďáci". V Praze, kde letos ukončil speciální obchodní akademii, byl pro něj život jednodušší, protože na většině míst už je na vozíčkáře pamatováno. "Tady doma si nenatočím vodu, nesjedu bez pomoci někoho ze schodů, protože si tam nedám nájezdy, a leze mi na nervy, že musím stále někoho otravovat. Mamka mi bude chodit určitě stále vařit a pomáhat, ale budu konečně samostatný a nebudou mě tolik kontrolovat, kde jsem a kdy se vrátím," usmívá se Lukáš.
V domě nebude jako jediný vozíčkář, protože již zde má byt jedna jeho kamarádka. "Už mi nebude skoro nic chybět. Ještě sehnat nějakou práci nejlépe s počítačem, abych všem dokázal, že jsem samostatný, dokážu si i vydělat, a jsem naprosto spokojen," říká Lukáš, který miluje tvrdší hudbu, koncerty, počítače a florbal. Ačkoliv je na vozíku, jeho život není vůbec nudný a většinou svým vrstevníkům bez problémů stačí.
"Jezdíme s klukama po koncertech a festivalech, chodím na pivo a teď jsem byl tady ve Volyni v novém bezbariérovém kině." Když jeho maminka příliš neposlouchá, dodává potichu, že i za holkama občas zajde.
|
| autor: Mladá Fronta Dnes |
| datum: 04.07.'03 |
Diskuse na téma: Lukáš si vysnil bezbariérový byt
|
|
|
 |
