|
| 03.04.'02, Honza Beránek, Instituce |
počet přístupů: 2475 |
|
Pusť si Boha k tělu |
Pusť si Boha k tělu… tak znělo hlavní motto oblastního setkání křesťanské mládeže ve Volyni, které se konalo od 15. do 17. března na místní faře. Původně jsme se obávali dvou extrémů – buď nepřijede nikdo, nebo lidí přijede moc…
Týden před uzávěrkou jsme měli přihlášené asi „4 (slovy čtyři)“ lidi, ale potom to vzalo rychlý obrat. Díky masivní propagaci (kterou jsem mimochodem zaplatil odřeninami po pádu z kola při rozvážení plakátků) se sjelo, světe div se, celých 40 lidí. Tento počet má samozřejmě větší požadavky na krmení apod., ale hned první večeře ukázala, že naše kuchařky jsou ženy na svém místě. Seznámení jsme zvládli hravě díky několika oťukávacím hrám během pátečního večera. Kolem desáté jsme požádali o zklidnění, následovala večerní modlitba. Někteří považovali večer za předčasně ukončený, tak se vypravili na procházku do hlubin našeho velkoměsta a nedbaje výhružek, že v 11 zavíráme faru, trousili se i po půlnoci zpět.
Budíček byl proto drsný. Za zvuků sirén jsme naběhli do sálu v pláštěnkách a se sáčky na rukou a nohou. Ani chemický poplach však osazenstvo příliš nevzrušoval…
Při rozcvičce jsme si zajeli dostihy, po ranních chválách jsme příjemně posnídali. A to už byl ten správný čas na úvod do tématu. Nastoupil jsem tedy ve slušivém úboru a zahájil “KOTEL”. Tím jsme zahájili duchovní program, který pokračoval zadáním divadla – to bylo na programu večer, takže skupinky měly dostatek času si své kusy připravit. Aby nám vyhládlo před obědem, vyhnali jsme osazenstvo na výlet ke kapli Anděla Strážce, odkud je krásný výhled na Volyni. Z toho také plyne, že kaple musí být na kopci, takže jsme se při výstupu stihli i zapotit (kaple byla samozřejmě nejvhodnějším místem k modlitbě Anděl Strážce, čehož jsme využili). Určitě zajímavá byla i hra na “mnohozvířata”, kterou jsme si u kaple zahráli…
Co říct k obědu – snad jen, že byl výborný! Po obědě přijel P. Jindřich Šrajer a Markéta z DCM, což byla záruka kvalitního duchovního programu. Konala se tedy přednáška a následně diskuse ve skupinkách.
Alespoň moje skupinka se rozpovídala tak, že jsme ji bohužel museli násilně utnout, abychom stihli mši. Na mši byl působivý doprovod – provizorní skupina složená z kytary, basovky a houslí musela po mši přidávat. P. Šrajer s doprovodem se ještě nechal pozvat na večeři a potom odjel, čímž přišel o absolutně nej… část našeho setkání. Výstupy na téma jednotlivých přikázání měly skupinky opravdu dobře připravené a div nám to neroztrhalo bránici…!
Večer probíhal prokládán hrami ve veselé a družné náladě asi do půlnoci. V neděli byl totiž pozdější budíček. Potom následovalo shrnutí celé akce a prohlížení fotek. Po mši přišla na řadu chlouba našich kuchařek – nedělní oběd! A jelikož nic, kromě Božího království, netrvá věčně, museli jsme také končit – proběhla závěrečná “děkovačka”, natočili jsme závěrečný publicistický pořad o dojmech zúčastněných a se slzou v oku jsme se všichni se všemi rozloučili. Poznali jsme spoustu nových lidiček a přesvědčili se, že pokud člověk chce, může si PUSTIT BOHA K TĚLU… a ještě jednou díky VŠEM!
Vojta Jirsa |
| autor: Honza Beránek |
| datum: 03.04.'02 |
Diskuse na téma: Pusť si Boha k tělu
|
|
|
 |
