Hledáme správce sokolovny. Požadujeme samostatnost, odpovědnost, zručnost, pečlivost. Nabízíme služební byt. Nástup možný ihned. Pro více informací pište na volyne@sokol.eu nebo volejte na tel. číslo 728 117 969.

Koho hledáme do nového oddílu? Holky i kluky (2. stupeň ZŠ a starší), lidi, co mají blízko k tanci a co se nebojí zvedaček.

Co Vás čeká? Cvičební sestavy i hry, práce s pompony, soustředění a další akce, vystoupení, soutěže. Co s námi prožijete a najdete? Radost z pohybu, hodně zábavy, nové zážitky, nové přátele. Den a čas tréninků? V úterý 17:30 h až 18:30 h. Více informací také na níže uvedených kontaktech. Těší se na Vás Anet a Janča.

www.sokol.volyne.info, cheer_volyne, 728 117 969

Letos jednota slaví 155 let od svého založení. Stalo se tak 16. 9. 1869, to znamená, že byla mezi první stovkou založených jednot vůbec a  mezi prvními jednotami založenými v jihočeském kraji.

Dr. Jiří Burghauser – Několik slov z „praehistorie“ Sokola volyňského: „Hrdě můžeme se hlásiti k tomu, že již v r. 1869 poprvé se ustavila sokolská jednota v městě našem. Bližší data tohoto ustavení se nelze toho času určiti pro naprostý nedostatek dokladů a  pramenů o  tom. Tak vzpomínám, že nepotvrzeným mi zůstalo vyprávění samotného br. starosty Fialy o tom, že sám Tyrš prý také navštívil neznámého data Volyni, že byl ubytován v Záhořovském domě pod radnicí a že druhého dne šiky sokolské podnikly odtud výlet na Helfenburk. Br. Fiala jako hoch prý sám tehdy doprovázel vzácné ty hosty kus cesty po litochovské silnici.“

Bohužel tak jako i jinde sokolská jednota ve Volyni přestala na nějaký čas pracovat a  rozplynula se v  jednotě hasičské. V r. 1890 se ale objevila snaha znovu obnovit činnost jednoty. Přípravný výbor se sešel 25. července 1890, ustavující valná hromada se konala však až 18. ledna 1891. Sokolové ve Volyni vyvíjeli pestrou činnost. Pořídili si sokolské kroje, do hostinců dodávali časopis „Sokol“, při jednotě byl zřízen pěvecký sbor, veřejná knihovna, také podporovali ochotnický spolek „Bozděch“. Kromě pravidelného cvičení pořádali výlety, veřejná cvičení, jezdili na soutěže a na slety. V r. 1899 se ve Volyni konal župní slet, prostná členů a dorostu sestavovali cvičitelé jednoty. Členové cvičili v  pronajímaných sálech či venku na pronajatých pozemcích. Jednota se stala součástí župy Jeronýmovy – sídlem nové župy měla být právě Volyně, ovšem členové výboru návrh nepřijali pro „odvislé povolání zvolených a churavost náčelníkovu“. Největší rozmach zaznamenala jednota, stejně jako mnohé jiné, v meziválečném období – sokolové cvičili i  jezdili pomáhat a  cvičit do jiných jednot, zpívali, hráli divadlo, jezdili na výlety, nacvičovali na slety, účastnili se různých závodů, pořádali Šibřinky, besídky. V r. 1924 půjčila naše jednota na stavbu Tyršova domu v  Praze 25.000 Kč. Po dlouhé vynucené pauze volyňský Sokol začal pracovat hned po „Sametové revoluci“. Devět bývalých členů se sešlo 26. dubna 1990 a obnovilo činnost jednoty. Od té doby Sokol ve Volyni žije a  pracuje. Pravidelně cvičíme, pořádáme sportovní, kulturní a  společenské akce – např. tělocvičné akademie, Noc sokoloven, Noční chůzi/běh Volyní, výlety na Šumavu, soutěže, letní tábor pod Bethánem a příměstský tábor, účastníme se všesokolských sletů, pořádáme výstavy a přednášky atd.

Již od znovuzaložení jednoty v r. 1891 se objevila snaha o stavbu vlastní sokolovny. V r. 1892 dostala jednota od studujících z města první dar na stavbu sokolovny, a to 10 zlatých. Byl zřízen stavební fond a u Občanské záložny založena vkladní knížka. V r. 1921 došlo ke koupi pozemku. Dne 15. listopadu 1927 bylo rozhodnuto o stavbě sokolovny a 21. července 1929 došlo k jejímu slavnostnímu otevření.

Zápis ze schůze stavebního odboru ze dne 16. 1. 1920 obsahoval původní plány ohledně dispozic sokolovny – měla tam být tělocvična o rozměrech asi 22 x 13 m, šatna, spolková místnost pro schůze (k využití i jako čítárna), byt sluhy (kuchyně, pokoj, spíž), jeviště 6 m hluboké, místnosti pro nářadí (po stranách jeviště a pod ním), jednoduchá galerie proti jevišti, umývárna, záchody, sklep. Náklady byly odhadnuty na 350.000 Kč až 400.000 Kč. Na pozemku mělo být vybudováno letní cvičiště o rozměrech 30 x 24 m a u něj ochoz asi 6 m široký, který by zvýšením vnějších stran pojmul 3.000 diváků při veřejných cvičeních. Stavební odbor měl pro starostu a finanční odbor několik otázek a návrhů – má se za těchto finančních podmínek přistoupit ke stavbě? Pokud ano, tak by bylo dobré požádat volyňský velkostatek o prodej většího pozemku, půjčit si od jiných jednot, které nedávno postavily sokolovnu, plány se zprávou, co se osvědčilo nebo co měly udělat lépe, z plánů vzít pak to nejlepší. Stavební odbor požádal ostatní odbory, aby se k záměru vyjádřily (velikost tělocvičny, šaten apod.). Pravidelných schůzí se účastnili bři Dr. Lacina, arch. Průša, Mráz, Vondra Jan, Hynek, Kavalírek, Boška, Vondra, Valis, Rubeš, Šimák, Pišl, Macholda – stavitel, Hájek – stavitel, ses. Wieserová a další.

Program slavností k otevření sokolovny byl pestrý. V sobotu 20. 7. 1929 proběhla v sokolovně Akademie. V neděli 21. 7. 1929 byl ráno budíček, v 9:30 h byl sraz. Početný průvod šel k sokolovně, kde došlo k jejímu slavnostnímu předání. V 11 h se konal na Palackého náměstí Koncert a ve 13:30 h byl odchod na cvičiště na Veřejné cvičení (prostná starších bratří, cvičení žákyň s balónky, cvičení dorostenek, prostná žáků, sestry – kužele, nářadí a hry – vysoká bradla bratří jednoty Vídeň XVI., prostná dorostenců, prostná sester, prostná mužů, jízda). Večer v 8 h byl v sokolovně Věneček, kde k tanci a poslechu hrála hudba hudebního odboru Sokola píseckého. Vstupné na odpolední cvičení? Sedadlo 5 Kč, k stání 3 Kč, děti 1 Kč. Vstupné na věneček bylo 6 Kč kromě zemědělské dávky. V pondělí 22. 7. 1929 ještě naši sokolové uspořádali výlet na Boubín a do Lenory.

Prvním sokolníkem (tj. správcem sokolovny) byl Jan Hadraba. Staral se o úklid, měl být „být po ruce“ při všech akcích, které jednota v sokolovně pořádala, vybírat členské příspěvky, roznášet oběžníky atd. Smlouvu s ním jednota uzavřela 1. 8. 1929. O místo sokolníka se také ucházeli Rudolf Sluka (Volyně 78) a Anežka Tolarová (Volyně 267).

Období 2. světové války bylo těžké. V dubnu 1941 se konala na dlouhou dobu poslední výborová schůze jednoty. Cvičení bylo zakázáno, budova byla zapečetěna a dána k dispozici nemocnici – stal se z ní lazaret. V tělocvičně byly vybudovány příčky, a tak vznikly pokoje pro raněné vojáky. Po nich tu pak bylo oddělení tuberkulózy. Nikdo ze sokolů tehdy neměl do budovy přístup a nikdo neměl ani ponětí, co se děje s nářadím a hlavně s archivem (dokumenty z něj už se nikdy dopátrat nepodařilo). V květnu 1945 začal znovu sokolský život. Nemocnice sice budovu vrátila, ale nejdříve bylo třeba zbourat vestavěné pokoje a dát sokolovnu do pořádku. Pak ji bylo nutné celou vydesinfikovat a podle sdělení lékaře vydesinfikovat i trávu na hřišti. Do práce se ochotně zapojilo mnoho členů. Cvičení zatím probíhalo na fotbalovém hřišti. Dohledával se inventář, nalezený se přivážel. Členstvo bylo požádáno o darování knih do knihovny. Bohužel tato šťastná léta skončila na počátku 50. let minulého století.

Až přišel rok 1989 a sokolský život se začal obnovovat. Opět ale nebyla sokolovna sokolů. S navracením majetku byly velké starosti. Jednání ale nakonec skončila dobře a znovu se opakovalo: vyklidit, uklidit, vymalovat, umýt, napastovat, přibít, nastěhovat atd. atd. Do čisté sokolovny nastoupili všichni s vírou, že už je to opravdu naposledy a natrvalo.

Projekt #BeActive Sokol spolu v pohybu, probíhající 23.-30. 9., je propojen s projektem Evropské komise s názvem Evropský týden sportu. Jeho součástí je #BeActive Night. Letos si připomínáme 100 let od první zlaté olympijské medaile, kterou pro Československo získal sokol Bedřich Šupčík ve šplhu na 8metrovém laně na OH v Paříži. Proto je Noc sokoloven věnována šplhu a lanům vůbec (lanové překážky, přetahování...).

V naší sokolovně jsme měli pro děti připravených 5 stanovišť - uzlování, skákání přes švihadlo a další dovednosti s ním, dlouhé švihadlo, lano - šplh a hry, obratnost na laně. Poté děti zažily tajemnou cestu sokolovnou se světelnými efekty, zpívání při kytaře a promítání animovaného filmu. Před půlnocí se šlo spát a ráno po snídani a úklidu spaní jsme se rozloučili.