Dr. Jiří Burghauser - Několik slov z "praehistorie" Sokola volyňského: "Hrdě můžeme se hlásiti k tomu, že již v r. 1869 poprvé se ustavila sokolská jednota v městě našem. Bližší data tohoto ustavení se nelze toho času určiti pro naprostý nedostatek dokladů a pramenů o tom. (Podle posledního neověřeného zjištění byla jednota založena 16. září 1869. - pozn. red.) Tak vzpomínám, že nepotvrzeným mi zůstalo vyprávění samotného br. starosty Fialy o tom, že sám Tyrš prý také navštívil neznámého data Volyni, že byl ubytován v Záhořovském domě pod radnicí a že druhého dne šiky sokolské podnikly odtud výlet na Helfenburk. Br. Fiala jako hoch prý sám tehdy doprovázel vzácné ty hosty kus cesty po litochovské silnici."

Bohužel tak jako i jinde sokolská jednota ve Volyni přestala na nějaký čas pracovat a rozplynula se v jednotě hasičské. V r. 1890 se ale objevila snaha znovu obnovit její činnost. Přípravný výbor se sešel 25. července 1890, ustavující valná hromada se konala však až 18. ledna 1891.

Sokolové vyvíjeli pestrou činnost. Pořídili si sokolské kroje, do hostinců dodávali časopis "Sokol", při jednotě byl zřízen pěvecký odbor, veřejná knihovna. Jednota také podporovala místní ochotnický divadelní spolek "Bozděch". Kromě pravidelného cvičení pořádali výlety, veřejná cvičení, jezdili na soutěže a na slety.  V r. 1899 se ve Volyni konal župní slet, prostná členů a dorostu sestavovali cvičitelé jednoty. Cvičilo se sice v pronajímaných sálech či venku na pronajatých pozemcích, ale členů stále přibývalo. Jednota se stala součástí župy Jeronýmovy - jejím sídlem měla být právě Volyně, ovšem členové výboru tento návrh nepřijali pro "odvislé povolání zvolených a churavost náčelníkovu". Do činnosti zaháhla 1. světová válka. Bratři odešli na frontu, členové jednoty podporovali sbírkami peněz a věcnými dary ty, kteří to potřebovali.

Největší rozmach zaznamenala jednota, stejně jako mnohé jiné, v mezinálečném období - sokolové cvičili, jezdili cvičit a pomáhat do jiných jednot, zpívali, hráli divadlo, jezdili na výlety, nacvičovali na slety, účastnili se různých závodů, pořádali Šibřinky, besídky. V r. 1924 půjčila naše jednota na stavbu Tyršova domu v Praze 25.000 Kč.

Významným rokem v naší historii se stal r. 1919, kdy došlo ke koupi pozemku pro sokolovnu od velkostatku kapituly svatovítské. Byl ustaven stavební odbor a pořádány sbírky. Jednota uvažovala o pořízení vlastní tělocvičny již od r. 1892 - již tehdy od studujících z města dostala prvý dar na její stavbu, a to 10 zlatých. Dne 15. listopadu 1927 bylo rozhodnuto o stavbě sokolovny a 21. července 1929 došlo k jejímu slavnostnímu otevření.

Další válečná léta byla těžká - cvičení zakázáno, budova zapečetěna a dána k dispozici nemocnici. Ve válečných bojích, stejně tak jako ve válce 1. světové, padlo několik bratří. V květnu 1945 však Sokol znovu ožívá - archiv byl sice nenávratně ztracen (jeho střípky se nacházejí v archivu ve Strakonicích), ale dohledával se inventář, členové připravovali sokolovnu na cvičení. Jednota sílila jak počtem členů, tak množstvím pořádaných akcí. Konaly se tělocvičné akademie, probíhaly přednášky, jednota se zúčastňovala podniků pořádaných městem, nacvičovalo se na slet, pořádaly se akademie, zápasy v odbíjené, štafetový běh, lehkoatletické závody, přespolní běh, lyžařské závody, výlety, maškarní plesy, mikulášský večer, divadelní a loutková představení, táboráky, atd. atd. Na dlouho posledním sletem, kterého se nejen naši sokolové mohli zúčastnit, byl XI. všesokoský slet v Praze v r. 1948.

Naposledy volyňský Sokol začal pracovat hned po "Sametové revoluci". Dne 26. dubna 1990 se sešlo devět bývalých členů a obnovili činnost jednoty. Opět nebyla sokolovna naše, nebyla členská základna... Starosti s navracením majetku byly nakonec vyřešeny a znovu se opakovalo: vyklidit, uklidit, vymalovat, umýt, napastovat, přibít, vytřít, nastěhovat... Do čisté a hlavně naší sokolovny jsme nastoupili všichni s vírou, že už je to opravdu naposledy a natrvalo.